Josefa II.

Éra Josefa II., změny v péči o potřebné a vídeňské děti

Každý ví, že vláda Josefa II. přinesla širokou řadu změn. Ale jak se pečovalo o chudé a nemocné v tehdejší době? A kdo to byly vídeňské děti? A čím Josef II. prospěl i genealogii?

Čas změn Josefa II. (1780-1790)

Osobnost Josefa II. Vám samozřejmě nemusím představovat. Jednou z klíčových změn tohoto praktického i částečně příliš vizionářského panovníka byla centralizace státní správy. Ta se týkala i oblasti zdravotní a sociální péče. Zde považoval za nutné vytvořit řadu nových institucí, avšak také zanechat v chodu soukromé dobročinné iniciativy odlehčující státnímu rozpočtu. Rovněž také kalkuloval s účelným využitím možností církve.

 

Řada reforem Josefa II. však postupně zanikla po jeho předčasné smrti roku 1790, některé i z prostého důvodu jejich obtížné realizace. Jako zásadní mezníky však vždy můžeme vnímat zrušení nevolnictví, zavedení náboženské tolerance a právě centralizaci státní správy, která vnesla do mnoha věcí potřebný řád.

Zdravotní a sociální péče za Josefa II.

V oblasti zdravotnictví byla za vlády Josefa II. prosazována důslednost, a to jak v získávání a prokazování kvalifikace pracovníků, tak také v dostupnosti pomoci pro nejchudší obyvatele. Nestála za tím ani tak milosrdnost (i když možná také), ale především praktický zájem o budování monarchie občany, kteří nebudou decimováni bídou a špatným zdravotním stavem.

 

V květnu 1781 byl vydán soubor direktivních pravidel, v nichž v roli garanta zdravotní a sociální péče stanul stát, ovšem v praxi s právem široké delegace povinností. V předchozím čase byla ponejvíce zdravotní a sociální pomoc chudým a potřebným zajišťována církví, kdy ovšem po zásadní redukci klášterů nastal kapacitní problém.

Josefa II.

Řešení Josefa II. v oblasti absence služeb řady klášterů spočívalo v rozšíření stávající sítě farností o farnosti nové. Jejich představitelé pak dostali za úkol pilně dbát o své farníky. Pro zájemce o tvorbu rodokmenu je pak i důležité, že faráři získali i povinnost vést předepsaným způsobem matriční záznamy, protože do té doby panovala v evidenci přílišná volnost.

 

Sociální péče získala za Josefa II. novou podporu i v posílení role matek, a to včetně těch, které porodily nemanželské děti. Tito otcové (prokázali-li se) byli povinováni zabezpečit své děti narozené i mimo manželské lože. Dokonce panovník zajistil levobočkům i dědické právo, které bylo však následně zrušeno.

Vídeňské děti Josefa II.

Roku 1784 dal Josef II. ve Vídni otevřít porodnici, jejíž součástí byl nalezinec, rovněž tak i léčebna pro choromyslné pacienty. Nalezenci pak byly obecně nazývány děti, jejichž původ nebyl znám, a také děti nemanželské vyrůstající v ústavu – nalezinci. Nalezenci společně s choromyslnými stáli na nejnižším stupni společenského žebříčku a z většiny velmi strádali.

 

Matky, které si přály porodit nemanželské dítě v anonymitě a se zázemím odborné péče, přicházely právě do této budovy. Mnoho těchto žen a dívek pocházelo i z Čech či Moravy, protože práce ve Vídni byla častou aspirací na vyšší výdělek i případný společenský postup.

 

Rodičky zde mohly dítě ponechat a najít si zaměstnání, s dítětem bez pomoci své rodiny by se uživily stěží. O 5 let později byla podobná instituce z důvodu vysoké potřebnosti péče o matky a jejich děti v těžké situaci zřízena i v Praze, kdy se jednalo o založení Zemské porodnice a nalezince v Praze u Apolináře roku 1789. Více o problematice pražských nalezenců se dočtete ve článku ZDE.

Všeobecná nemocnice města Vídeň, resp. Allgemeines Krankenhaus der Stadt Wien, jak zněl oficiální název této instituce, sídlila na adrese Alserstraße 195 (Alservorstadt 195), dnešní název pak je Währinger Gürtel 18.

 

Děti zde narozené pak pobývaly ve zdejším nalezinci či byly dávány na vychování do pěstounských rodin včetně těch českých. Dostávaly pak označení vídeňské děti. Úmrtnost nalezenců byla z mnoha důvodů velmi alarmující, o tom si pak přečtěte v článku ZDE.

Záznamy o narození těchto dětí pak naleznete v přímém  odkazu: https://data.matricula-online.eu/en/oesterreich/wien/08-alservorstadtkrankenhaus/

Všimněte si, jak je i na uvedeném vzorku z matriky narozených patrné, že děti neměly v záznamech uvedeného otce a byly nemanželského původu (unehelich). Bohužel tento status jim výrazně ztěžoval celý jejich další život.

Videnske deti3

Seznam zdrojů:

FIALOVÁ, L. Dějiny obyvatelstva českých zemí. Praha: Mladá fronta, 1996. Patriae. ISBN 80-204-0283-7, s. 170-185.

TARABA, L. Josef II., Praha: Epocha, 1999. ISBN 80-902129-7-2, s. 152-159.

https://de.wikipedia.org/wiki/Allgemeines_Krankenhaus_der_Stadt_Wien

Eva rodokmen online

Napsala: Eva (Evin příběh k přečtení ZDE), autorka eBooku Jak efektivně vytvořit rodokmen

Předávám ráda letité zkušenosti, jak lze efektivně sestavit rodokmeny a vstoupit do objevného světa rodinné historie.

Vytváření rodokmenu představuje mnohonásobně pestřejší činnost, než jsem si dokázala představit. Je to detektivní cesta do historie lemovaná osobními příběhy vyčtenými ze starých matrik a dalších zdrojů.

Tip: Líbil se Vám tento článek a téma rodinné historie a tvorby rodokmenu Vás zajímá? Ráda Vám budu emailem pravidelně posílat další inspiraci.srdce

Přejít nahoru