Funkce kmotrovství v rodinné historii měla vždy velký význam. A kdo mohl být kmotrem a kdo jen svědkem křtu? Jakou vazbu ke křtu mají kmocháček či křestní rouška? A jaké starosti mohou badateli způsobit opomenuté zápisy z biřmovacích knih?
Kmotrovství kmotrů a kmocháčků
Kmotrovství představovalo velmi důležitou i respektovanou funkci v dřívější silně křesťanské společnosti. Kmotr se pak také označoval zdrobněle jako kmotřík, kmotříček, kmoch či kmocháček a pravděpodobně největší popularity tento výraz novodobě nabyl prostřednictvím knihy Broučci od Jana Karafiáta.
Nároky na kmotrovství pak obnášely minimální věk 16 let, absolvovaný konfirmační obřad (biřmování) a řádný život v souladu s věroukou, tato pravidla ostatně přetrvávají do dnešní doby. Nemohlo se jednat o rodiče dítěte a člen odlišné církve pak mohl být přizván pouze jako tzv. svědek křtu, nikoliv jako kmotr.
Nepovinné pravidlo pak představoval přiměřený věkový rozdíl mezi dítětem a jeho kmotrem, kdy při konkrétní tvorbě rodokmenu vyplývá často jeho nepřílišné dodržování a kmotry dítěte jsou i postarší prarodiče. Ve většině případů se však jedná o osoby v produktivním věku, které se mohou o dítě v případě nemohoucnosti rodičů dostatečně postarat.
Křestní kmotr by měl svého kmotřence doprovázet i obřadem biřmování. Biřmovací knihy jsou pak velmi důležitým pramenem, protože je v nich uvedeno další jméno, které dítě touto ceremonií v pozdějším věku získává. V některých případech nové biřmovací jméno nahrazuje původní křestní, na což je zapotřebí při hledání v matrikách oddaných a dalších zdrojích pamatovat.
Počet kmotrů a prestiž kmotrovství
Čtenáři raných dostupných matrik ví, že kmotrů bývalo více, později se ustálil jejich počet na trojici smíšeného pohlaví a až koncem 19. století se začalo jednat o jednoho až dva kmotry. Prvním kmotrem pak mohla být jen osoba stejného pohlaví jako křtěnec.
Objevil-li se větší počet kmotrů nad obvyklá pravidla, jednalo se buď o velmi finančně zabezpečenou rodinu či naopak o snahu zajistit dítěti co největší podporu z důvodu počátečního znevýhodnění. Legendárním případem je pak jistě nemanželský syn Leonardo notáře jménem Ser Piero di Antonio di Ser Guido da Vinci, kterému jeho deset kmotrů, samozřejmě s vlivnou podporou biologického otce, napomohlo rovněž k jeho životnímu úspěchu (samozřejmě hlavní vliv přinesl jeho talent:-)).
Kmotrovství bylo obecně chápáno jako pocta, kterou lze odmítnout pouze ze závažných důvodů. Většinou kmotry zvala ke křtu již porodní bába, kterou vyslali rodiče novorozeněte. V případě vážných zdravotních problémů a obavy z časného úmrtí, mohla dítě pokřtít již sama tato bába. Kmotři dávali dle svých materiálních možností svému svěřenci dar „do peřinky“, nejednalo se však o žádný formální dárek, ale o předmět, kterého si ostatní pečlivě povšimli.
Průběh křtu a role kmotra
Kmotra a její kmotřenka:
moje 3-denní mamka se svou kmotrou (její babičkou) v Praze roku 1944
Křest se pořádal obvykle do tří dnů po narození dítěte, matka se tedy obřadu z důvodu klidového režimu šestinedělky nezúčastňovala a funkce kmotrovství tím nabývala ještě větší důležitosti. Jedná se o klíčový křesťanský rituál, protože bez křtu není možné dojít věčné blaženosti. Dle Bible Ježíš pravil: „Jestliže se nenarodí někdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království“. (Jan 3,5).
Pokud se křtil chlapec, držel jej na rukou kmotr, pokud holčička, držela ji kmotra a z toho také pramení název „rukovní kmotr/kmotra“. Všichni kmotři pak společně odpovídali knězi, modlili se za dítě i přidržovali svíci. Povinnou výbavou pro křest, která přetrvává až do dnešní doby, je právě křestní svíce (větších rozměrů, aby dlouho vydržela a mohla se za dítě v případě nemoci či jiného ohrožení zapalovat) a křestní rouška (ozdobná plátěná dečka, která se na dítě pokládala).
Mezi kmotrem a jeho kmotřencem přetrvávalo obvykle doživotní pouto, kmotr se snažil dle svých možností dítě materiálně podporovat i duchovně provázet. Žádanými adepty na kmotrovství pak byli především bezdětní manželé, protože zde se skýtala příležitost nadstandardní péče o svého svěřence. Jméno kmotra je proto vždy vhodné si při tvorbě rodokmenu poznamenat, protože tato osoba bývá z blízkého okruhu dítěte a zaujímá v jeho následujícím životě podstatnou roli.
Zdroje:
NAVRÁTILOVÁ, Alexandra. Narození a smrt v české lidové kultuře. Praha: Vyšehrad, 2004.
PEREMSKÁ, Lenka. Váš rodokmen krok za krokem. Brno: CPress, 2013.
Další informace k tématu narození, křest a kmotrovství naleznete v navazujícím článku ZDE.
Napsala: Eva (Evin příběh k přečtení ZDE), autorka eBooku Jak efektivně vytvořit rodokmen
Předávám ráda letité zkušenosti, jak lze efektivně sestavit rodokmeny a vstoupit do objevného světa rodinné historie.
Vytváření rodokmenu představuje mnohonásobně pestřejší činnost, než jsem si dokázala představit. Je to detektivní cesta do historie lemovaná osobními příběhy vyčtenými ze starých matrik a dalších zdrojů.
Tip: Líbil se Vám tento článek a téma rodinné historie a tvorby rodokmenu Vás zajímá? Ráda Vám budu emailem pravidelně posílat další inspiraci.
