Jaký je badatel na začátku svého pátrání po předcích a kým se stává v jeho průběhu? Existuje vůbec historická náhoda a za co všechno můžeme být dnes vděční? A jakým způsobem se dá vnímat dobro a zlo v podmínkách genealogie?
Moje letitá vášeň pro pátrání po předcích a tvorbu rodokmenu mi vysloužila pocit příslušnosti k rodové tradici, kdy vím, do jakých společenských vrstev patřili moji předkové, jaké byli národnosti, kde bydleli, čím se živili atp., také pocit sebevědomí, kdy rozumím více historickým údajům. Naučila jsem se nenásilně číst staré texty, zlepšila jsem si němčinu a i celkový historický i sociologický přehled. A připadám si mnohem méně opuštěná (jsem již sirotek), kdy mohu s větší znalostí kontextových podmínek vzpomínat na své blízké. Více jsem již na toto téma napsala ZDE, takže to není třeba rozvádět.
Jenže to vůbec není všechno..
Nedávná internetová diskuse mi připomenula skutečnost, že hobby v pátrání po předcích může upravit naše dosavadní osobní přesvědčení mnohem více, než bychom si na začátku připustili.
Radost z náhod i osudovostí
Nejdříve je nutné si připustit, že kdyby nenastaly nečekané a nahodilé události, nikdo z nás by zde nebyl. Například jsem se setkala s častým nepříliš vlídným postojem vůči dnešním starším rodičům. Obvyklé hodnocení zní, že jsou tito lidé nezodpovědní, případně sobečtí (já za sebe jsem se názorů na „vhodnost“ rodičovství již vzdala, protože každá rodina zastupuje jedinečný systém a deprivant může pocházet i z konstelace s vnějšími ideálními podmínkami).
Mně to přijde zábavné, protože naprosto každý bez výjimky ve svém rodokmenu nalezne nějakého postaršího rodiče (děti se rodily po celý plodný věk, takže potomci tehdejších benjamínků musí zákonitě existovat). Můj prapradědeček František žil do svých 49 let v bezdětném manželství. Po té, co se stal vdovcem, se záhy oženil (nedodržel dobu jednoho roku smutku) s dívkou mladší o celých 28 let a narodilo se mu ještě 9 dětí (z toho poslední v jeho úctyhodných 65 letech). A díky tomuto kmetovitému otci jsem se narodila i já.
Pravidla morálky lze v praxi obtížně použít
Dlouholetá činnost při pátrání po předcích mě naučila přijmout relativitu kvality dobrého a zlého. Ze všech možných sdělení to dle mého soudu nejlépe vystihuje citát mého oblíbeného autora a psychoterapeuta Berta Hellingera: „Když vidíte lidi v kontextu jejich života, změní to vaše názory na svobodu volby, osobní zodpovědnost i dobro a zlo.“
Samozřejmě nelze souhlasit s vědomým ubližováním druhým lidem, ale pro některé lidi je neuvěřitelně obtížné se vymanit z rodových omezení a zlozvyků a málokdo jiný z řad jejich četných kritiků by to na jejich místě sám dokázal. Takže badatel by měl dokázat pocítit nejen vděčnost za dřinu a odpovědnost svých předchůdců, ale dokonce i za jejich liknavost či furiantství, protože i nectnosti jeho rod formovaly až do dnešní podoby.
Vděčnost, vděčnost, vděčnost
Každý, kdo se alespoň krátkou dobu věnoval pátrání po předcích, se setkal s historickou realitou vysoké úmrtnosti, především té dětské. V mnoha případech z dnešního pohledu již zcela zbytečnou smrtí z důvodu podvýživy, absence očkování, špatné hygieny, což čtenáře při pohledu na stránky úmrtních matrik až téměř fyzicky bolí. Mnohé dnešní problémy se tak optikou genealogie scvrkávají do velikosti hrášku.
Já u svých předků stále více obdivuji jejich schopnost se o sebe postarat v podmínkách, kdy do začátku svého samostatného života dostali od své rodiny jen velmi málo či téměř nic. A to nemluvím jen o finančních záležitostech, ale i o jejich duševní podpoře. A také si čím dál více cením hluboké víry v Boha, která je dnes velmi zpochybňována pohledem racionality či New Age myšlenek. Ale já osobně (nevnucuji ostatním:-)) bych se po čtení zápisů o všech možných neštěstích, se kterými se moji předci bez jakékoliv dnešní (samozřejmé) pomoci museli vyrovnat, netroufala tuto duchovní sílu nazývat berličkou.
Tak vida, jaký má genealogie mezioborový přesah.
Napsala: Eva (Evin příběh k přečtení ZDE), autorka eBooku Jak efektivně vytvořit rodokmen
Předávám ráda letité zkušenosti, jak lze efektivně sestavit rodokmeny a vstoupit do objevného světa rodinné historie.
Vytváření rodokmenu představuje mnohonásobně pestřejší činnost, než jsem si dokázala představit. Je to detektivní cesta do historie lemovaná osobními příběhy vyčtenými ze starých matrik a dalších zdrojů.
Tip: Líbil se Vám tento článek a téma rodinné historie a tvorby rodokmenu Vás zajímá? Ráda Vám budu emailem pravidelně posílat další inspiraci.
