Historické události a běh každého života se nevyhnutelně proplétají a nejinak tomu bylo i u této „běžné“ paní, mé prababičky Marie Slámečkové, provdané Spalové. Podívejme se na to, jak její vzpomínky a historie vykreslují prababiččin neobyčejně obyčejný život.
Vzpomínky a historie propsané do Mariina „obyčejného“ života
Jmenuji se Marie a narodila jsem se v březnu 1893 ve Valašském Meziříčí. Byl to rok, ve kterém se odehrával legendární proces s Omladinou, která požadovala od mocnářství všeobecné volební právo a další nové neslýchanosti. Tatínek pracoval jako soudní rada, měl ctižádostivou povahu a tak své vlastenectví jako soudce vyjadřoval opatrně. To mu někteří vyčítali.*
*O mém tatínkovi se v dobrém i zlém psalo v regionálním tisku například ZDE.
Na svět jsem přišla jako třetí z dcer, přičemž jednu sestřičku ještě před mým narozením přemohla nebezpečná spála. Později se narodil kýžený syn a můj mladší bratříček pojmenovaný po otci a naše rodina se stala kompletní. Zajímavé je, že když jsem coby nejmladší pamětník procesu s Omladinou opouštěla školu v roce 1907, konaly se právě první volby do rakouské říšské rady podle všeobecného hlasovacího práva.
Píseň máje a láska
Postupem času jsme se s rodinou stěhovali podle toho, jak tatínkova soudní kariéra stoupala, až jsme zakotvili na Královských Vinohradech, dnešní součásti Prahy a tehdy lukrativním předměstí. Během těchto přesunů po Čechách jsem se setkala s mládencem Josefem, který mi dával soukromé lekce, tehdy se jim říkalo kondice, na piano. Začínající hlubší vztah však moji rodiče rázně ukončili.
Dokázala jsem ale s Josefem být alespoň v písemném kontaktu, a když jsme přišli do Prahy, čekal zde na mě. Stále byl učitelem hudby a nově i varhaníkem v kostele. Musel však mým rodičům dokazovat vážný zájem o mě dlouhých sedm let. Během té doby dokončil konzervatoř a zároveň vystudoval i „pro život vhodnou“ obchodní akademii a začal pracovat jako nižší úředník v bance. Ráno hrál na varhany při jitřní mši, pak přešel do banky a večer dával kondice dětem bohatých rodičů.
A tak se nakonec stalo, že můj vytrvalý nápadník získal souhlas mých rodičů, i když jen s tatínkovýma přivřenýma očima. Svatbou za Velké války roku 1917 začal můj a Josefův společný příběh, kdy nám bylo spolu hezky. Můj Josef, ač srdcem hudebník a aspirující skladatel, se projevil i jako praktický člověk, a během válečných let sloužil v domobraně. Moji ostatní příbuzní do války vůbec nenarukovali.
I když i já jsem musela pro náš vztah přinést oběť: Coby dívka ušetřená všech domácích prací jsem se nově musela zcela obejít bez kuchařky i služebné. Naše dcerka, jedináček, se narodila tři měsíce před vznikem republiky.
A proč Píseň máje? To je název operety, k níž hudbu složil můj Josef. Odkaz na dobový plakát například ZDE. Opereta se nachází i v knižním vydání ZDE.
A jak to bylo dál?
Moje vzpomínky a historie pak pokračují tak, že za druhé světové války jsem zažila rychlou svatbu své dcery a zetě, kteří se obávali totálního nasazení. Nakonec byly vybírány ročníky 1922 a 1924, do nichž ani nespadali, osud už je takový. Ale překvapivě se k sobě hodili a zůstali spolu až do smrti, ostatně jako mnoho jiných manželství uzavíraných po krátké známosti ze stejného důvodu.
Zažila jsem narození své jediné vnučky v lednu 1944, kdy naštěstí zima roku 1943 u Stalingradu už dokázala vážně otřást nacistickou vírou ve vítězství. Můj vztah s mojí maminkou se uzavřel tak, že jako vdova strávila poslední roky svého života u nás v rodinném domě, přestože v začátcích mého manželství naši tehdejší skromňoučkou domácnost odmítala navštěvovat. Maminka zemřela roku 1947, dvacet sedm let po mém tatínkovi.
Vzpomínky a historie: Konec mého příběhu
Roku 1959 za vlády „ušatého“ Antonína Zápotockého jsem se léčila s tehdy fatálním typem rakoviny a jako jeden z českých unikátů jsem smrti unikla. Jako nestraník jsem nedostala valnou péči, ale přesto jsem přežila. Za prezidenta a legionáře Ludvíka Svobody jsem zažila kritický srpen roku 1968, začátkem následujícího roku upálení Jana Palacha i Jana Zajíce, ale i svatbu jediného vnoučete.
Roku 1971 se rakovina vrátila, tentokrát už nevyhnutelně. Ostatně všichni moji tehdejší spolupacienti už byli dávno po smrti a já jsem oproti nim získala dárek velkého časového odkladu. Odešla jsem v době v době prezidenta Ludvíka Svobody a generálního tajemníka vládnoucí strany Gustáva Husáka, který ctižádostivě posiloval svou pozici.
Na svůj život jsem se vždy snažila nahlížet optimisticky a byla vděčná za všechno dobré, co mi přinesl.
Prababiččin příběh: Rodinné vzpomínky a historie ve videozkratce ⬇️
Chcete-li se pustit do vytvoření vlastního rodokmenu, podívejte se ZDE.😉
Chcete-li se více seznámit s četbou starého písma pro plynnější čtení starých matrik a dalších textů, podívejte se ZDE.😉
Napsala: Eva (Evin příběh k přečtení ZDE), autorka eBooku Jak efektivně vytvořit rodokmen, eBooku Vzpomínkový průvodce a online minikurzu Vyhledávání v matrikách.
Předávám ráda letité zkušenosti, jak lze efektivně sestavit rodokmeny a vstoupit do objevného světa rodinné historie.
Vytváření rodokmenu představuje mnohonásobně pestřejší činnost, než jsem si dokázala představit. Je to detektivní cesta do historie lemovaná osobními příběhy vyčtenými ze starých matrik a dalších zdrojů.
Tip: Líbil se Vám tento článek a téma rodinné historie a tvorby rodokmenu Vás zajímá? Ráda Vám budu emailem pravidelně posílat další inspiraci.
