Nastal nový školní rok a nejen žáci, ale i učitelé se přizpůsobují hektické 10-timěsíční rutině. Koho pak zajímá téma učitelé v rodokmenu či vzdělávání dětí v dřívějších dobách, tomu je věnován tento článek na téma krátké historie základního vzdělávání v Čechách od J. A. Komenského po samostatné Československo. ⬇️➡️
Jaký vliv na vzdělávání měli jezuité? Kdo vyplácel kantorům jejich mzdu? A kdo bojoval za paní učitelky??
Z mého dětství si vybavuji vždy příznivý rodinný postoj ke vzdělávání, ač místy překvapivě kritický k vybranému vzorku pedagogů (čtěte: nechtěli dát mně či mojí sestře ideální známky:-)). Učitelé v rodokmenu a hlavně i v krvi bylo silné motto, kterým se řídili i moje mateřská babička a můj táta – její zeť, kteří působili také v této profesi.
Babička pak pocházela z rodiny, kde se toto povolání tradovalo po mnoho generací a dědičně si tak nárokovalo zasloužený respekt (kdo okusil práci s dětmi, pravděpodobně potvrdí:-)).
Z mojí učitelské rodinné historie si jistě zaslouží zmínku teta mojí mateřské babičky Kamila Spalová (1871-1953, viz celý článek o ní ZDE), která představovala ve své době první učitelku s doktorským titulem působící na území Rakouska-Uherska. Kamila se velmi brala za práva žen a dokonce i kandidovala (neúspěšně) za prvních samostatných československých voleb na post poslankyně.
Dále pak je dle mého názoru zajímavá osobnost mého praprapradědečka Františka Xavera Spala (1803-1873) – hudebně založeného učitele z obce Kněževes s vlastním heslem v Českém hudebním slovníku osob a institucí.
F. X. Spal studoval v Praze, kde vykonal varhanické zkoušky, a v průběhu života zkomponoval přibližně třicet mší, dále psal chrámové drobné skladby, dueta a sbory. Svoje děti, resp. tedy syny, posílal vybavené chabými financemi, avšak silnými ideály rovněž do Prahy pro získání všeobecného a především hudebního vzdělání. Věřím, že školní děti však neučil pouze hudbě, ale i dalším předmětům, i když muzicírování pro něj představovalo zřetelnou prioritu.
Na začátku Vám ještě potřebuji sdělit praktický tip, jak zjistit více informací o Vámi hledaných kantorech či škole, a to prostřednictvím školních kronik. Zde Vám účinně pomohou online útroby digitalizovaných archivů, kdy jejich soupis naleznete viz http://www.genealogie.cz/aktivity/digitalizace/.
Ponořením se do naskenovaných školních kronik můžete vyzvědět mnoho a mnoho zajímavého.
Například digitalizovaná pamětní kniha obecní školy v Chříči psaná od roku 1878 přívětivým písmem i slovem pak obsahuje i retrospektivní informace o mých učitelských předcích z rodu Halíků. Toto historické dílko provázející optikou malé obce české dějiny naleznete na odkazu viz https://www.portafontium.eu/iipimage/30660060/soap-ps_00340_skola-chric-1878-1906
Na obrázku níže přikládám výňatek z knihy pojednávající o tamější kantorské dynastii Halíků, rovněž mých předků. ⬇️⬇️
Briskní historie učitelování v Čechách 1.
Profese učitele se v českých zemích předávala od invalidních vysloužilců, kteří zřídka měli naději na jakýkoliv jiný způsob výdělku, přes horlivé vlastence až k pedagogům zapojujícím veškeré možné vynálezy nehmotné povahy. Ostatně třeba to AI sama vbrzku vezme na sebe. 🙂
Rychlým pohledem do historie víme, že za vlády Karla IV. byla založena stejnojmenná univerzita coby první ve střední Evropě, kdy se tak Praha dostala do hledáčku mnoha vzdělanců. Za rozmach školství v následujících 2 a kousku staletí vděčíme rovněž Jednotě bratrské a především jejímu biskupovi Janu Ámosi Komenskému.
Multireligiózní a poměrně uvolněný směr vzdělávání (těžko však za těchto dob oddělit propletenec pedagogiky od katechismu) byl ostře zatarasen následky Bílé hory z roku 1620, kdy tato éra byla následně vystřídána osvícenskými reformami zahrnujícími i zrušení (ve školství do té doby velmi aktivního) jezuitského řádu roku 1773.
Provokativní vsuvka obhajující jezuity coby konzervátory češtiny
Nerada bych však, aby vzdělávání pod záštitou a pevnou rukou jezuitů před rokem 1773 vyznělo jednostranně kriticky v duchu mrazivé propagandy minulého režimu. Jezuité jako příslušníci velmi iniciativního řádu dbali na řádné vzdělávání, znalosti od nich získané se rozhodně nedaly označit za povrchní.
Členové Tovaryšstva Ježíšova, jak zní oficiální název, sestavili řadu slovníků, kdy primariát zastávali u mnoha orientálních jazyků, na něž by si stěží troufl někdo jiný (a také by za sebou pochopitelně neměl oporu celosvětově činného řádu). Také si dovolím připomenout, že jezuitům jsme spoluzavázáni za zachování češtiny jako našeho nyní samozřejmého mateřského jazyka.
Bohuslav Balbín, Bedřich Bridel i Josef Dobrovský přináleželi k jezuitskému řádu a zároveň dbali na zaznamenání české gramatiky i lexikografie. Především pak Bohuslav Balbín zosobňoval pravověrného českého vlastence a obhájce našeho jazyka. Inu, v historii je jen máloco jednostranné a předsudky by neměly být uplatňovány na žádnou z variant tvořících výslednou realitu. Ostatně i Jiráskově knize Temno figurují 2 kněží, z nichž je jeden chápající a druhý naopak zlý Koniáš.
Briskní historie učitelování v Čechách 2.
V prosinci roku 1774 (rok po zrušení jezuitského řádu) vstoupila v platnost povinná šestiletá školní docházka pro děti ve věku od 6 do 12 let. V praxi přes řadu snah přivést děti do školy, samozřejmě s výjimkou soukromého vzdělávání potomků urozených rodin mimo prosté zdi, se zde adepti základního vzdělání často neobjevovali (s výjimkou docházky za mrazivého počasí).
Řada absolventů s ukončeným základním vzděláním tak byla v praxi negramotná, jak je patrné z trojkřížkových matričních záznamů. A ten, kdo se podepsat dokázal, možná bohužel také více než pár naučených liter nesvedl. Jasnou formu získalo totiž základní vzdělání až textací zákona v květnu roku 1869, známým jako Hasnerův zákon podle tehdejšího školského ministra Leopolda Hasnera (plete se to s Leopoldem Hilsnerem, že?).
Školní docházka byla od tohoto času (roku 1869) nabízena ve 3 variantách, z nichž si rodiče či opatrovníci dětí mohli vybrat.
Jednalo se o:
🔸osmiletou obecnou školu,
🔸osmiletou měšťanskou školu či
🔸pětiletou obecnou a tříletou měšťanskou školu.
Rovněž byly zřizovány učitelské ústavy (se 4-letou dobou studia), kdy tak učitelé snadněji získávali solidní základy pro výkon své profese, které mí učitelé v rodokmenu museli v předchozích časech oželet. Stejně tak bylo zautomatizováno vyplácení jejich platu. Do té doby byli totiž odkázáni na poskytování příspěvků od obce i rodičů, jež museli nezřídka potupně vymáhat.
Následující novela školského zákona z roku 1883 pak umožnila zkrácení školní docházky na dobu 6 let, což vysvětluje tuto délku uváděnou na ženských propouštěcích vysvědčení spadajících do naší rodinné pozůstalosti.
Škola si však přese všechny předsudky a snahy ukončit ji co nejdříve zachovávala i svůj status výjimečnosti kolébky vzdělání, jak je patrné i ze zápisů pamětní knihy obecní školy v Chříči. Jsou zde zaznamenávány čestné návštěvy včetně těch až z Nového světa viz obrázek níže. ⬇️⬇️
Finále briskní historie učitelování v Čechách
Po vzniku samostatného Československa byly dosavadní rakousko-uherské školské zákony s nepřiznanou vděčností zužitkovány. Bylo do nich pouze doplněno obligátní „odrakouštění“ a rovněž zdobrovolnění náboženských povinností, které byly za časů mocnářství naopak velmi intenzivní.
Vliv církve na školství začal výrazně upadat, náboženská příslušnost kandidáta na učitelské místo nyní zaujímala téměř nejnižší příčku zájmu výběrových komisí.
Za velmi důležitý bod pak lze také považovat zrušení dosavadního celibátu učitelek v roce 1919. Má svobodná učitelující a velmi feministická praprateta Kamila Spalová byla v té době již zralou ženou, avšak mladým dívkám tato volnost jistě usnadnila rozhodování o směřování profesní kariéry.
Pokračování kantorské historie za doby rušného 20. století pak bude vyčleněn vlastní článek v budoucnosti.
A co Vy, máte také učitele v rodokmenu? A kde Vaši kantoři působili?
PS: Pro koho byl svatební zápis psaný v kurentu a ilustrující podpis třemi křížky nečitelný, tomu mohu v blízké budoucnosti nabídnout aktuálně připravovaný online kurz čtení kurentu v matrikách.
⬇️⬇️
Chcete-li vědět o online kurzu kurentu více, napište mi prosím na email: eva@rodinnahistorie.cz
Seznam zdrojů článku:
1. JŮVA, Vladimír sen. & jun. Stručné dějiny pedagogiky. Brno: Paido, 2007.
2. Pamětní kniha obecní školy v Chříči psaná od roku 1878 viz https://www.portafontium.eu/iipimage/30660060/soap-ps_00340_skola-chric-1878-1906
3. Česká provincie Tovaryštva Ježíšova viz http://jesuit.cz/
Napsala: Eva (Evin příběh k přečtení ZDE), autorka eBooku Jak efektivně vytvořit rodokmen a eBooku Vzpomínkový průvodce
Předávám ráda letité zkušenosti, jak lze efektivně sestavit rodokmeny a vstoupit do objevného světa rodinné historie.
Vytváření rodokmenu představuje mnohonásobně pestřejší činnost, než jsem si dokázala představit. Je to detektivní cesta do historie lemovaná osobními příběhy vyčtenými ze starých matrik a dalších zdrojů.
