Památník pradědečka z doby první světové války
Přikládám zápisník mého pradědečka, sám jej nazval památník z let války, kam si poznamenával postřehy, ale především kreslil obrázky. I když se jedná o dokument starý více než 100 let, působí stále svěže a vypovídá o lidských potřebách a pocitech, které jsou stále stejné: stesk po domově, vzpomínání na hezké věci z minulosti, víra v lepší zítřky. V tom je tvorba rodokmenu pro mě přínosná – upozorňuje na naši základní lidskost.
Pradědeček Alois Pospíšil za první světové války působil v nemocničním hudebním souboru v Mladé Boleslavi (reservní špitál) a poté v nemocnici v Lukavci (dnešním Slovinsku). Zatímco si jiní pradědečkové a praprastrýcové pořizovali zápisovou dokumentaci, můj předek památník pojal výtvarně:-). Pro zajímavost Lukavec – Sternthal bei Pettau (tehdejší Steiermark – Štýrsko), kde se nacházel lazaret, je nyní považován za součást obce Kidričevo ve Slovinsku.
Jaký byl ten, po kterém se dochoval památník?
Tento pradědeček Alois (otec mého mateřského dědečka) měl poměrně barvitý život. Vlastnili s mojí prababičkou malé hospodářství, můj předek však toužil po jiném způsobu obživy a především po naplnění své lásky k hudbě, a tak už před válkou hodně cestoval, především do Dánska.
V Dánsku byl pravidelně několik měsíců v roce zaměstnán u kapely cirkusu Bech-Olsen v Kodani. Tento cirkus necestoval, ale působil na trvalé adrese. Zajímavostí je i jeho evidence v Dánsku roku 1910, kterou můžete vidět ZDE. Registrační lístek, který se mi podařilo dohledat, se zobrazí po chvilince čekání a odsouhlasení cookies.
Samozřejmě tento nomádský způsob života dopadl na jeho manželku a jediné dítě – mého dědečka, kteří museli za jeho četné nepřítomnosti zvládat celé hospodářství svými silami a v důležitých záležitostech požádat o pomoc příbuzné z rozvětvené rodiny, což pravděpodobně nebylo pro nikoho příjemné. Zároveň se pradědeček o mnoho let později, již usazený v manželství, svěřil své snaše – mojí babičce, že mnohokrát uvažoval, že se domů již nevrátí. Vrátil se vždy, ale prý pouze kvůli svému synovi. Můj dědeček (ročník 1913) to tedy neměl jednoduché.
Pradědečkovi se zásluhou muzikantské praxe a zřejmě i díky jeho otevřené povaze podařilo připojit k armádnímu souboru, který účinkoval v lazaretu a při koncertech, kdy se vybíraly peníze, takže válku přečkal zcela zdráv bez jakékoliv riskantní účasti na bojišti. Bohužel osud jeho bratra byl mnohem smutnější, ten se ze zajetí na Sibiři již domů nikdy nevrátil.
Už jsem tento památník zmiňovala na svém osobním blogu, tak se případným duplicitním čtenářům omlouvám:-). Prostřednictvím třídění rodinné pozůstalosti a tvorby rodokmenu se mi podařilo poskládat potřebné kousky skládačky o pradědečkovi Aloisovi dohromady, i když prostoru k dalšímu pátrání je stále dost.
Napsala: Eva (Evin příběh k přečtení ZDE), autorka eBooku Jak efektivně vytvořit rodokmen
Předávám ráda letité zkušenosti, jak lze efektivně sestavit rodokmeny a vstoupit do objevného světa rodinné historie.
Vytváření rodokmenu představuje mnohonásobně pestřejší činnost, než jsem si dokázala představit. Je to detektivní cesta do historie lemovaná osobními příběhy vyčtenými ze starých matrik a dalších zdrojů.
Tip: Líbil se Vám tento článek a téma rodinné historie a tvorby rodokmenu Vás zajímá? Ráda Vám budu emailem pravidelně posílat další inspiraci.
