Kdo to byla Kamila Spalová? Na nezřídkou a lehce zákeřnou otázku: „A ty máš někoho známého v rodokmenu?“ nemohu v odpověď zvídavce odzbrojit encyklopedickou recitací jmen se šlechtickými přídomky. Mohu však, v případě zájmu druhé strany, promluvit o babiččině feministické tetě, mé vzdálenější příbuzné Kamile Spalové. A o koho se tedy jednalo?
Zásadní vsuvka před rozvedením jména Kamila Spalová
Nikdy se prosím neciťte jakkoliv zahnaní do kouta právě výše uvedenou otázkou „A ty máš nějaké slavné předky?“ (dotaz se vynořuje ještě v několika obdobných variantách). Jak jsem uvedla v dřívějším článku (k přečtení ZDE), genealogii nelze považovat za disciplínu těžící z vnějškové výjimečnosti určitého rodu, naopak nás učí obecné úctě k předkům, a především velkému respektu k životu těch nejméně privilegovaných z nich.
Kamila Spalová coby neobvyklá rodačka z Rakovníka
Kamila Spalová byla tetou mé mateřské babičky, resp. sestřenicí jejího tatínka, tedy mého pradědečka. S výjimkou lidí, kteří se zajímají o dějiny feminismu či pedagogiky, ji však bohužel téměř nikdo nezná. Z tohoto důvodu ji tedy zkusím v následujícím textu článku krátce představit.
V zásadě shrnuto se jednalo o učitelku, metodičku vzdělávání, autorku učebnic a především jednu z našich prvních vysokoškolsky vzdělaných žen, která roku 1912 dosáhla doktorátu. Kamila však zosobňovala také neprovdanou, bezdětnou a do vysokého věku velmi aktivní dámu, tedy méně obvyklou sociologickou jednotku.
Narodila se 15. prosince 1871 v Rakovníku, dobře čitelný záznam o narození v matrice naleznete ZDE. Pokřtěna byla dne 23. prosince jako Kamilla Josefa Marie. Zajímavé je, že její křestní jméno bylo právě uvedeno se dvěma „l“, zjevně po její kmotře viz matriční zápis, nicméně při užívání pak převážila obvyklejší forma tohoto jména.
Kamila Spalová jako osamělá, ale velmi emancipovaná učitelka
Jednalo se o cílevědomou ženu, která byla nejstarším dítětem z rodiny, kde se rodily pouze dcery. Pro Kamilu vzdělá(vá)ní zjevně představovalo nejvyšší hodnotu. Obětovala mu i svůj rodinný život a zvolila nonkomforní cestu partnersky osamocené, avšak jinak nevšedně samostatné pedagožky a mentorky.
Často jsou neprovdané ženy vnímány jako nechtěné staré panny, což tedy nepramení z příliš laskavého postoje hodnotitelů, ale je především opomíjen historický fakt, a to v tomto případě povinný celibát pro učitelky. Ten byl zrušen až roku 1919, tedy v Kamiliných 48 letech.
Kamila tedy místo tradičně očekávaného založení rodiny s velkým nasazením vplula do vln studijního i společenského života. V oblasti vzdělání dosáhla nadstandardní mety, kdy v lednu roku 1912 ukončila studium úspěšnou obhajobou dizertační práce s názvem Sídla v lesní oblasti křivoklátské s územím přilehlým (výzkum vlivu přírodních a dopravních podmínek na vývoj života v této oblasti).
Dosažení doktorského titulu je považováno za nemalý úspěch i v dnešní době, natož pak v situaci čtyřicetileté ženy žijící v druhé dekádě dvacátého století, ačkoliv se domnívám, že musela zakusit i mnoho nepřejících reakcí.
Angažující se Kamila Spalová
Kamila se v průběhu celého života vyznačovala neutuchající veřejnou aktivitou (posuzováno tedy měřítkem úspěšnosti rakovnických rodáků). Působila na různých rakovnických i pražských školách, byla členkou zastupitelstva Rakovníku, angažovala se v činnosti kulturních spolků, byla spolupracovnicí Československého pedagogického ústavu aj.
Zvláštní kapitolou se pak stalo její veřejné působení i po únorovém převratu roku 1948. Jakkoliv nemohla s novým zřízením v důsledku svého vzdělání, společenských kontaktů i rodinného původu souhlasit, nestavěla se však nikterak proti nastolovaným změnám. Z tohoto důvodu jí bylo zjevně také dovoleno nadále působit v kulturních funkcích. Nejpravděpodobnější vysvětlení bude spočívat v její silné potřebě společenské aktivity, o kterou nedokázala sama sebe ani v pokročilém věku připravit.
Kamila Spalová pak zemřela 5. února 1953 (v necelých 82 letech) v rodném Rakovníku, svůj život však prožila v hojné míře i v Praze a rovněž často cestovala.
Kamila Spalová a já
Já prapratetě Kamile osobně vděčím za velkou pomoc při tvorbě rodokmenu, protože společně s dalšími příbuznými vypracovala a knižně vydala velmi zdařilou kroniku rodu Spalů*, a tedy mi značnou část mého pátrání usnadnila.
Zároveň má u mě evidovaný z její strany nezaviněný vroubek. Byla mi totiž babičkou, především v časech poklesu mé školní píle, až úmorně dávána za vzor jako osobnost, která po studiu za jakýchkoliv okolností dojemně prahla.
Věřím, že však v každém rodokmenu je k naleznutí minimálně jedna nevšední a pro ostatní inspirující osobnost. A výklad slova inspirace pak může být velmi široký.
Ostatně krásně vše shrnul Karel Čapek: „Historii nedělají veliké sny, ale maličké potřeby všech počestných, mírně zlodějských a sobeckých lidiček, id est všech vůbec.“
* Mezi ještě další trošinku známé osobnosti z tohoto rodu se řadí hudební skladatel a učitel František Xaver Spal (1803-1873) a herec Jaromír Spal (1916-1981).
Zdroje textu článku:
SMITKA, Luboš. Kamila Spalová a její stopy na poli kulturně osvětové činnosti v Rakovníku (1871–1953). Rakovnický historický sborník, sv. 7, 2006, s. 25–79.
http://www.muzeumtgm.cz/muzeum-rakovnik/kamila-spalova
https://czwiki.cz/Lexikon/Kamila_Spalov%C3%A1
Zdroje obrázků:
https://www.esbirky.cz/predmet/31331497 a rodinný archiv
Napsala: Eva (Evin příběh k přečtení ZDE), autorka eBooku Jak efektivně vytvořit rodokmen
Předávám ráda letité zkušenosti, jak lze efektivně sestavit rodokmeny a vstoupit do objevného světa rodinné historie.
Vytváření rodokmenu představuje mnohonásobně pestřejší činnost, než jsem si dokázala představit. Je to detektivní cesta do historie lemovaná osobními příběhy vyčtenými ze starých matrik a dalších zdrojů.
Tip: Líbil se Vám tento článek a téma rodinné historie a tvorby rodokmenu Vás zajímá? Ráda Vám budu emailem pravidelně posílat další inspiraci.
